Palladium země české Praha 1938

 

index_html_m2c1ebd73

 

Toho roku (tj. 1929) byla uvedena také do Staré Boleslavi kongregace redemptoristů a svěřena jí péče o proslulou mariánskou svatyni. Redemptoristé stali se tak strážci Palladia. Ve svůj úřad uvedeni 9. května 1929. Obě svatyně tehdy důkladně opraveny. Aby se Stará Boleslav stala národně známější, založen i časopis, nazvaný ,yěstník staroboleslavský“. Stará Boleslav, její sláva a věhlas rostly a se vzmáhaly.

Vrcholu dosáhly v roce 1938, kdy slaveno třistaleté výročí navrácení Palladia ze zajetí. Vrcholem slavností bylo tehdy převezení Palladia do Prahy. Stalo se tak v září 1938.

Byla to všenárodní slavnost prvého řádu. To se již zatím zachmuřil politický obzor čsl. státu. Napaden silnějším sousedem, musel se vzdáti nejdříve důležitých okrajových území, později násilím podroben úplné. Vypukla II. světová válka, která zuřila plných 6 let a způsobila nesmírně mnoho zla a neštěstí. Na počátku této války těšila se Stará Boleslav poměrně klidu a pokoji. Čím více však vzrůstala persekuce národní, tím více také omezován poutní ruch v Boleslavi. Poslední tři roky války byla Stará Boleslav pod přímým dohledem tajné německé policie, při poutích vyvolávány umělé incidenty, aby byla tak získána příležitost k zakročení úřadů, nakonec poutě zakázány úplně. V těchto trpkých dnech český lid ukázal jasně svoji lásku k Staré Boleslavi, k Bohorodičce a místům umučení vznešeného Dědice země české. I když nesměl putovati do Boleslavi v organisovaných průvodech, přicházel aspoň jednotlivě. Boleslav viděla a slušela v těch dnech mnoho slz a vzdechů usouzených a pronásledovaných. [1]

Kdo zahajoval slavnosti v roce 1938 ? Kázáním pan kanovník Málek. Prvé májové kázání 30. dubna začal slovy: „Popřej nám chválit Tě, Panno svatá, vypros nám sílu proti nepřátelům svým!“ Jako by již věděl, kolik ochrany nám bude zapotřebí! Pontifikální mši svatou měl generální vikář pražské arcidiecése Dr. B. Opatrný. Pontifikální požehnání 1. května převzal sám kardinál Dr. Kašpar. Tak začaly slavnosti. Počet poutníků stále rostl se vzrůstajícím nebezpečím, ohrožujícím naši vlast. Uvedu jenom význačnější poutní výpravy: inteligence, vedená strahovským opatem Zavoraletn, Sdružení katolické mládeže, studenti a studentky z různých škol v Čechách, 26. května přivedl ředitel Charity do Staré Boleslavi přes 1000 dětí, přes 300 poutníků přivedl z Českých Budějovic P. Jeřábek, bratislavští Češi přišli vedeni P. Okálkem, Královéhradecká diecése byla vedena samým diecésním biskupem Drern Mořicem Píchou, arcidiecése olomoucká – pouť byla zorganisována na přání samého arcibiskupa Prečana a vedena světícím biskupem Stavělem.

Nejkrásněji však bylo oslaveno Palladium Pražany v jejich i v našem slavném městě ! Září 1938 ! Měsíc slávy Prahy i celé mší vlasti! A měsíc největšího poníže­ní! Tehdy tni často napadaly verše Nerudovy :

 

„Vždyť ten náš prapor jak ty naše děje !

když kroniku svou drahou do ruky si berem,

tu jedna stránka, jak když anděl pěje,

a psána brkem z bělostného křídla,

ta druhá zase rudým ďábla perem,

a namočená v pekel bouřná vřídla“

 

Proč jsme převezli Palladium do Prahy ? Prozradím Vám naše tajemství… Na Staroměstském náměstí byla potupena Rodička Boží Němcem v roce 1632. Na tom místě jsme tedy chtěli potupu Rodičce Boží učiněnou napraviti. Chtěli jsme Marii Panně říci, že ji zase miluje český národ… Z duše nám všem tehdá volal Msgre Tylínek: „Prosíme Tě, Ty, která jsi byla vždy ochranou a Palladiem naší vlasti, buď i dnes Palladiem Prahy a celé republiky, buď ochranou a střež hlavu našeho státu, posiluj našeho presidenta, buď ochranou našich vůdců, kteří stát řídí, Královno míru, oroduj za nás !“

7. až 11. září 1938 Palladium v Týně v Praze ! Noviny přinášejí pohnuté zprávy! Evropské napětí vyvrcholuje ! A Pražané se tulí k Palladiu! Přišel do sákristie muž: ,Velebný pane, jsem od Domažlic, ze starého českobratrského rodu! Modliti se mne naučila naše dobrá maminka. Ale důvěrně, naléhavě, úpěnlivě se modliti jsem se naučil až v týnském kostele v roce 1938, když jsem viděl ty tisíce, ano i desetitisíce tlačiti se před Palladiem !“

Triumfem Palladia v Praze byl beze sporu večer 10. září, kdy byl nesen obraz v průvodu z Vyšehradu do Týna. První jel legionář. V ruce držel státní vlajku. Následovali věřící, spolky, mládež, řeholnice, řeholníci a knězi. Nezapomenutelný okamžik nastal, když Palladium, nesené na skvostných nosítkách, se objevilo u pomníku sv. Václava na Václavském náměstí. Tehdy zaznělo ze všech úst slavnostně: „Svatý Václave !“ Hned na to byly hrány na varhany barokní skladby, reprodukované megafony, umístěnými po celém náměstí. Právě v těchto okamžicích začal československý rozhlas vysílati reportáž z našeho průvodu. Bylo to po řeči presidenta Dra Eduarda Beneše… Z ciziny nám tehdy hlásili, jak hlubokým dojmem působilo vysílání československého rozhlasu !

„Fanfáry z Norimberku“ – jásot Němců, zbožňujících Hitlera – zvuky varhan z Prahy, oslava vítězné Ochránkyně !

Vyvrcholením oslav bylo převezení Palladia z Prahy do Staré Boleslavi 11. září. Přesně v 11 hodin vychází průvod z Týnského kostela. Na Staroměstském náměstí stojí již řada aut, v nichž budou Palladium doprovázeti významní hodnostáři. Naposledy ještě žehná generální vikář shromážděným davům. Pak vstu­puje do zvlášť vyzdobeného autu, zapůjčeného ministerstvem národní obrany. V Praze i ve vesnicích, kudy projíždíme, věřící poklekají a slzy v očích svědčí o radosti a bezmezné důvěře…

V Brandýse n. Labem vítá Palladium okresní hejtman Dr. Maruna, později gestapem popravený. Palladium vitá i starosta města Bergmann, který ve své řeči mimo jiné výstižně prohlašuje: dávajíce dnes oficielně hold svůj historickému a památnému Palladiu, symbolu to jejich víry a vlastenectví, manifestujeme tím vzájemnou úctu k sobě a jednotu národa, pevně věříce, že tyto mravní sily nedají nám v nynějším zápase zahynouti“

Pak se rozvinuje z Brandýsa do Slaré Boleslavi historický průvod, který kdysi před třemi sty lety konali naši předkové. Tisíce a tisíce věřících provází Palladium, tisíce a tisíce jich vroubí cestu. V průvodu kráčí zástupci kapitol, četní knězi a nábo­ženské spolky. Nad průvodem se vznáší hlahol staroboleslavských zvonů…

Průvod dospěl do Staré Boleslavi. Tu přijíždí sám kardinál Kašpar, který slouží před Palladiem mši svatou za blaho Československé republiky. Po mši svaté přečtena proklamace: „To jest den, který učinil Pán! Dnes právě uplynulo tři sta let, co naše Palladium země české po potupě na Staroměstském náměstí bylo slavně vráceno sem, na místo samým Bohem vyvolené. Stalo se to tehdy v době útisku, bolu a bázně, že český národ zahyne. Po tři sta letech skoro za týchž okolností v úzkosti o svůj československý stát donesli jsme sem opět Palladium na jeho místo s triumfem, hodným Královny nebes i naší patronky, jež v nejtěžších chvílích stála vždy na naší straně a neopustila nás, mnohdy nehodné.

Tři sta let vůdcové národa zvláště v dobách těžkých zírajíce ke Staré Boleslavi posilovali se ideou svatováclavskou a nezklamali se. Vítězné osvobození čes­koslovenského státu stalo se před dvaceti lety skutkem. I dnes proti všem nepřátelům Stará Boleslav zůstává zřídlem víry a naděje. Sem tři sta let lid se chodil mo­dlit, tisíce tu proseb vylito za osvobození vlasti, zde byla útěcha jeho víry, zde maják pravdy Boží. Sem vodila Pražany svatá cesta, jíž jsme slavně dnes přenášeli Pal­ladium. My tedy skončivše tuto vítěznou pouť z Prahy do Staré Boleslavi prohlašujeme: „Nepřestaneme Matku Páně ctíti! Nezradíme svoji víru! Nepřestaneme Matku Páně vzývat i zde před jejím Palladiem! Matko Pána na­šeho, po staletí voláme k patronu našemu: Nedej zahynouti nám ni budoucím! Svou přímluvou u trůnu svého Syna podporuj tuto naši velikou prosbu! Buď od dnešního dne Palladiem veškerého československého lidu a našeho československého státu!“.

Smlouva mezi Matkou a dětmi, jejímiž svědky byli svatí národní patronové… Všechny vrstvy národa, jak psaly tehdy noviny – „dělníky, vysoké důstojníky, státní hodnostáře i všechen lid“ spjala páska mariánské lásky. Všichni jsme se našli před obrazem té, k níž vzhlíželi naši předkové vždy a zvláště v dobách nejtěžších. [2]

 

Zdroj :

[1] Stará Boleslav, Poutní místo ve Staré Boleslavi, str. 17-22, O. Pallotini, Stará Boleslav 2004

[2] V. Jeřábek CSsR, „Čtení o Palládiu země české“

 

index_html_m6902120e