Palladium země české Praha 1945

 

index_html_m2c1ebd73

 

 

 

Až konečně nadešel den 5. května 1945, kdy i Boleslavi vysvitla jitřenka národní svobody. V 11. hod. prohlášena na náměstí před radnicí státní nezávislost. Nálada byla slavnostní, změnila se však brzy v důsledku vnějších událostí v revoluční. Stará Boleslav se zvolna zotavuje z těžkých ran utrpěných v poslední hrozné válce a jde tak vstříc velké budoucnosti. Na poděkování Bohu a Rodičce Boží za znovudobytou svobodu převezeno posvátné Palladium do Prahy a tam vystaveno v předních pražských chrámech k veřejnému uctění. Byly to chvíle, kdy opět v překrásném světle ukázala se láska a úcta českého lidu k Rodičce Boží a Staré Boleslavi.

 

Palladium_Praha 1945

Palladium země české v osvobozené Praze. Pražané kolem slavnostního průvodu na náměstí Jiřího z Poděbrad na Král. Vinohradech před chrámem Nejsv. Srdce Páně.

 

Tato válka mariánsky začala a musí také mariánsky skončiti !„, tak mi říkával jeden Pražan za války, kdykoliv mne prosil o modlitbu před Palladiem ve Staré Boleslavi.

 

Cesta Palladia v Praze 1945

Cesta Palladia v Praze. Pražské kostely ve kterých bylo Palladium vystaveno v roce 1945.

 

 A konečně přišlo finále květnové…  Zesílili jsme barikády na ulicích, a pak jdeme stavět barikády duchovní. Kdo má růženec, sevře jej v ruce, drtí jeho zrnka v ruce a jektá slova modlitby… A pomoc přišla, a přišla včas. A Pražané dokázali, že dovedou býti vděčni. A tak válka, která mariánsky – holdem Palladiu v Praze – začala, mariánsky – holdem Palladiu v Praze skončila !

24. červen. V půl páté odpoledne je kostel P Marie v Boleslavi naplněn do posledního místa.
Proč to veliké množství lidu? Přišli se rozloučiti. Palladium má býti převezeno na týden do Prahy! Po litanii přednáší prelát Dr. Stanovský, kanovník svatovítský, prosbu pražských katolíků, aby obraz byl převezen do Prahy. Poté v promluvě loučí se dojemně P. Nezval s milostným obrazem: ,Měřte, Pražané, že s Marií P staroboleslavskou dáváme vám kus vlastního srdce. Dáváme vám to, co milujeme, s čím jsme srostli! Náš chrám bude ochuzen po Kristu o to nejdražší.“ Tu již zaznívají z kůru fanfáry a prelát Stanovský odnáší Palladium do vyzdobeného auta.
Před Prahou ve Vinoři je krátká zastávka. Vynutili si ji zdejší věřící v čele se svými duchovními správci. Nad námi přes silnici přijímají požehnání milostným obrazem… Míjíme Kbely a zvolna serpentinou sjíždíme z Klíčová do Vysočan a do Karlina. Zde uchystali před kostelem sv. Cyrila a Metoděje Pražané velkolepé, nezapomenutelné přivítání. Nejdříve vítá Palladium družička:

„Teď již jsi s námi, Matko Cech, obraz Tvůj v slunci září.
Za taťku, maminku, za Prahu,

že jsi nás po léta války chránila v dobách těžkých, zlých,

když městem hřmotily tanky,

za to, žes v mateřskou náruč svou přijala naše padlé,
vtiskla jim polibek útěchy do jejich tváře zvadlé,

Matičko, před tvým obrazem, všichni Ti slibujeme:

Vždycky Ti věrni ziistanem, vždycky jen Tvoji být chceme!“

Pak jest požehnáno Palladiem všem přítomným. Po několika okamžicích zastavujeme před kostelem Božského Srdce Páně na Vinohradech. Tolik lidí! A to „moře květů“ v národních krojích! Po uvítání měli před Palladiem zvláštní pobožnost katoličtí mužové. ‚Uvalu do pozdních hodin…

Po celý následující den zůstalo milostné Palladium v kostele na Vinohradech. Večer však bylo převezeno do kostelu sv. Václava ve Vršovicích. I zde je přivítal lid v ohromném počtu. I zde, jako ve esech kostelích, nejvíce potěšil překvapující počet sv. svátostí.

V litery večer již je Palladium v basilice sv. Václava na Smíchově. Na večer odevzdáno kostelu sv. Antonína v I lolešovicich. 28. června uvítali věřící Palladium na Novém Městě v kostele sv. Ignáce. A zde je po tři dny vroucně uctívaly tisíce a tisíce věřících z Prahy i z blízkého okolí… Prvního dne konaly se smuteční obřady za padlé a umučené. Za vládu byl přítomen ministr pošt Msgre Hála. Mocně působila čestná stráž těch, kteří jistě bojovali na barikádách, stráž střeleckých gard. Byli tu i pozůstalí po padlých a ti, kteří se vrátili z koncentračních táborů. Velmi mnozí lidé se nevešli do kostela. V devět hodin večer byla pobožnost jen pro muže, kterých bylo nad očekáváni mnoho, přes tisíc. Mnozí mužové setrvávali před Palladiem do rána.
29. června konala se jedinečná slavnost před staroboleslavskou Matkou – svěcení kněžstva. Věčné kněžství přijalo 12 bohoslovců – jesuitů. Všichni prošli koncentračními tábory. Ve 3 hodiny odpoledne patřil kostel těm nejmenším. V pět hodin byl kostel naplněn ženami. 30. června, odpoledne mělo tento kostel Palladium opustiti.
Mezi tím, co se již scházeli věřící na Staroměstském náměstí, kde se měla večer konati veliká slavnost, vešli katoličtí skauti a skautky. Bylo jich na tisíc. Pak společně obnovili svůj křestní slib. Po slavném rozloučení opustilo Palladium kostel sv. Ignáce, útočiště všech věrných Čechů za kruté války.

Jedeme na Staroměstské náměstí. Máme však ještě mnoho času. Odbočujeme tedy do nemocnice pod Petřínem. Zde leží hrdinové pražských barikád. Pozvedám v jejich světnici Palladium, abych jim požehnal…

Staroměstské náměstí. Přesně v sedm hodin večer přijíždí s Palladiem kapitulní vikář Dr. Opatrný. Na čestné tribuně vítají Palladium zástupcové vlády. Jsou přítomni i delegáti cizích států, zástupce armády generál Boček a jiní.

Tribuna jest ozdobena jako karlínský portál obrazy slovanských poutních míst a ověšena spojeneckými prapory. Jak jsme dnes šťastni, že můžeme opět vyznat svou víru! Palladium a Staroměstské náměstí se již znají. Roku 1632 bylo zde zneuctěno. R. 1646 a 1650 bylo tudy přenášeno. Pak tu bylo v tragickém roce 1938. Na kazatelnu vystupuje dnes jesuita P. ‚/.garbík. Připomíná bolestné chvíle v žalářích, kdy s ostatními spoluvězni se modlil v úzkosti. Nakonec volá: „Poděkovali jsme spojencům, jak toho žádá čest a pravda, poděkujme i Marii z hloubi duše‘.‘ Po mši sv. jsou děkovné modlitby a zasvěceni města Prahy Panně Marii. Potom svátostné požehnání a národní hymny. Nakonec zaznívá chorál „Svatý Václave“, tisíciletý hymnus všech věrných Čechů.

V neděli 1. července byla závěrečná pobožnost u sv. Víta na Hradě pražském. Od časného rána zpovídalo několik kněii. V každém kostele bylo mnoho sv. přijímání. U sv. Ignáce 8000, u sv. Víta 4000. Začátek slavnosti byl o půl osmé ráno. Největší z našich chrámů byl plný. Po káziiiií bylo slavnostní zasvěcení arcidiecése pražské Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Po pontifikálním požehnání poděkovali jsme slavnostním „Te Deum“ Pánu Bohu za obdržené milosti. Následovalo rozloučení s Palladiem. Bylo deset hodin, když jsme vsedali do aut.

Vjíždíme do Staré Boleslavi našeho českého Betléma. Zde netrpělivě již očekávají tisíce poutníků návrat Palladia. Jsou shromážděni před kostelem sv. Vác­lava. Zastavujeme přesně v 11. hodin. Palladium vloženo na skvostná nosítka a neseno v průvodu na místo, posvěcené krví sv. Václava. Po mši sv. ubírá se pak průvod za zvuků hudby a zpěvu věřících do kostela Panny Marie. Tolik nádherných krojů a družiček v průvodu…
Obraz snímá v kostele s nosítek rektor Jeřábek a zavěšuje na místo, jež si sama Matka Boží vyvolila. A jako v roce 1938 ukončeny slavnosti staroboleslavským Zdrávasem – tak i nyní zaznívá z kúru.

Právě při ukončení slavností ve Staré Boleslavi nese se na vlnách rádia pečlivá relace slavných chvil z předešlého dne na Staroměstském náměstí. A tak v celém světě se mohou dověděti, že Čechové byli a budou milí Panně Marii a ona jim … [1][2]

 

 Zdroj :
[1] Stará Boleslav, Poutní místo ve Staré Boleslavi, str. 17-22, O. Pallotini, Stará Boleslav 2004

[2] V. Jeřábek CSsR, „Čtení o Palládiu země české“

index_html_m6902120e