Zprávy o zázracích ve Staré Boleslavi

 

 

index_html_m2c1ebd73

mala_ikonka_33
Náhlé vyslyšení před 31 lety.

Tři léta trpěla jsem nesnesitelnými bolestmi v hlavě. Po tři léta moje dceruška Boženka chodila se modlit vždy večer k Panně Marii za mé uzdravení. Bolesti neustávaly. Třetí rok v Liblicích onemocněla náhle u příbuzných moje dceruška. Devět dní ležela v těžké horečce. Musila jsem k ní; byla jsem matka. Ale jak ? Zahalená v šátku přišla jsem k jejímu lůžku, vždyť cesta z Boleslavi do Liblic byla pro mne velmi obtížná. Boženka vzkřikla na mne :“Ale maminko, kam sem jdeš ?“ „Jakápak bych, má děvečko, k tobě nešla; však Matička Boží mně pomůže !“ A pomohla brzy po smrti Boženky. Měla jsem přítelkyni z Filipsdorfu mně přinesla devítidenní pobožnost k Rodičce Boží.

Já s důvěrou začala a hle ! Čtvrtý den pobožnosti bylo náhle po bolesti až do dnes. Jen musím nosit vždy něco na hlavě.

Děkuji denně teď Panně Marii za své uzdravení“.

M. B. osadnice staroboleslavská (Věstník staroboleslavský, č. 2 (1930), str. 10)

 

mala_ikonka_33
Starou Boleslav znám již přes 20 let.

Leží tam kolébka mého existenčního rozhodnutí. Zaplať Pán Bůh za vše, um v těch nejtěžších dobách válečných se mně nic vážného nestalo a když v zajetí uprostřed Sibiře zajatecký tábor byl zachvácen tyfovou epidemií, Matička Boží staroboleslavská, jejíž obrázek jsem měl s sebou, chránila mne, že jsem za celou tu dobu ani neonemocněl. Již jako voják, před 22 lety, když jsem sloužil asi čtvrt roku v Milovicích, několikrát jsem navštívil Starou Boleslav a od té doby každo­ročně jezdíme tam na pouť.

J. S. Nové Město nad Metují (Věstník staroboleslavský, č. 6 (1932), str. 66)

 

mala_ikonka_33
Po čtyři léta jsem byla upoutána

k namáhavé a vysilující práci. Byla jsem nešťastna. Práce mně nebyla potěšením, ale všestrannou trýzní. Dlouho jsem se modlila – bezvýsledně. Tu jednoho dne jsem dostala do rukou knížečku od Durycha: „Zdrávas, Královno“. Vlivem této knížky obrátila jsem se s prosbou o přímluvu, na nejsvětější Pannu  a Královnu nebes.

A hle za nedlouho má prosba byla vyslyšena. Dobrotivý Pán Bůh dal mi takovou sílu, že jsem se rozhodla požádati ředitele o přeložení k jiné práci. Šla jsem sice s obavou, poněvadž v dnešní době se každý úzkostlivě drží, ať je práce jakákoliv. Vlíčila jsem tedy p.řediteli částečně své útrapy a slyšte – ředitel, dost tvrdý k dělníkům – protestant, přišel mi vlídně vstříc a za týden jsem byla přeložena k práci lehčí, která mě těší. Zajisté dobrotivý Pán smiloval se nade mnou, na přímluvu Královny nebes.

To se stalo mě v září 1931. S prosbou k Matičce boží začala jsem asi v červenci. Vzdávám jí upřímné díky a jsem ji vděčna a doporoučím se stále pod Její ochranny plášť“.

A.T. v Hronově, 17.února 1932 (Věstník staroboleslavský, č. 6 (1932), str. 67).

 

mala_ikonka_33

Onemocněla jsem těžce na zápal průdušek.

Horečku jsem měla stále přes 39°C. Lékař se vzdával všeliké naděje, jednou večer jsem si dala na prsa obrázek Panny Marie staroboleslavské a prosila jsem o pomoc. Do rána klesla horečka, nastal obrat k lepšímu. Za několik dní byla jsem úplně zdráv. Přicházím Panně Marii poděkovat“.

Starší paní z Nymburka (Věstník staroboleslavský, č. 6 (1933), str. 69)

mala_ikonka_33
 Panna Maria pomohla.

Dne 15.srpna 1933 přišla na pouť jedna matička do St.Boleslavě. Modlila se vroucně za obrácení svedeného, lehkomyslného syna; při tom si hořce zaplakala. Ku podivu – byla vyslyšena; za 14 dní po pouti prohlásil syn, že půjde ke sv.zpovědi a začne nový život.

Sděluje A.S. z Litoměřic (Věstník staroboleslavský, č. 6 (1933), str. 69)

 

mala_ikonka_33
To se stal zázrak !“

 Zvláštní pozornosti těšila se letos malá Blanka, dceruška roudnického advokáta JUDra Ot.Hyana. Přišla poděkovati Matce staroboleslavské za uzdravení z těžké nemoci. Po devítidenní pobožnosti matčině k P.Marii staroboleslavské prohlásil ošetřující lékař: „Tu se stal zázrak !“ ačkoliv o pobožnosti nic nevěděl ! Blanka modlila se před Palladiem při uvítání procesí : „Děkuji Tobě, Matičko Boží, za zdraví, které jsi mně navrátila, když v úzkosti se svými rodiči jsem k Tobě volala.

Věstník staroboleslavský, ročník V,  č. 5 (1934), str. 67

 

mala_ikonka_33

P. Maria mě vyslyšela.“

„Pravidelně dostávám a rád čtu Váš Věstník starobol., zvláště ony povídky, a jistě pravdivé, že kdo se s prosbou a důvěrou obrací na Matku starob., bývá vyslyšen. Tak i já jsem se s důvěrou na Ni obrátil, stále se k Ní modlil, až také i mne vyslyšela !

Po dlouhé nezaměstnanosti (13 měsíců) opět jsem v práci na starém místě. Nepřestanu se za to modlit a posílám 20 Kč složenkou z první celé výplaty, které použijte jak chcete. A já, budu-li moci, přijedu v létě sám Jí osobně poděkovati.“

N.N. (Věstník staroboleslavský, č. 2 (1936), str. 28)

 

mala_ikonka_33

P. Maria mě uzdravila !“

Letos mě svěřil pan Ant. Havel z Dřínova u Zlonic, jak Matka Boží mu vyprosila navrácení zraku. V r.1911 pracoval v továrně u soustruhu bez ochrany. Železné plevy způsobily šedý zákal – zrak víc a víc slábl. Marné bylo úsilí lékařů na slovo vzatých (prof.Deyl a Chalupecký), marně vyhledával pomoc ve světových lázních. Bylo to r.1914. kdy nynější p.kanovník Msgre Málek potkal p.Havla, vedeného manželkou před kostelem P.Marie. „Důvěřujte v P.Marii, Ona vás uzdraví !“ pravil p.kanovník. „Ano, Ona mne uzdravila,“ končí s pláčem své vyprávění p.Havel.

Ant. Havel z Dřínova u Zlonic (Věstník staroboleslavský, č. VII. (1936), str. 77)

 

mala_ikonka_33

Dárek Matce Boží

 Venoušek Sikstů z Jinců přinesl Matce Boží 4 svíčky. Maminka nám dnes s radostí sdělovala, že synáček je nese z vděčnosti za uzdravení z těžkého zápalu plic.

Věstník staroboleslavský, č. 1, ročník VIII.  (1937), str. 12

 

mala_ikonka_33
A blahoslaviti mne budou všichni národové“.

Ž. je velmi zbožný a nadaný a miluje své rodiče. Svého otce, který byl nábožensky vlažným, přivedl znovu k Bohu a modlitbě. Ž. studoval reálku, byl vždy s vyznamenáním. V sextě po chřipce dostal zánět středního ucha a když se choroba nelepšila, byl převezen do klášterní nemocnice a ošetřován jeptiškami. Bylo nutno provésti trepanaci. Stav jeho byl velmi vážný, takřka beznadějný. Byla to hrozná rána pro rodiče, neboť byl jejich jedinou nadějí. Jeho otec následkem krise octl se ve finančních nesnázích a jejich starší syn je duševně méněcenný. Jeho matka, kteráŽ. každý den v nemocnici navštěvovala a od rána až do večera tam prodlévala, byla tak vděčná za pečlivé ošetřování velebných sestřiček, že ačkoliv evangelička, při volbách odevzdala svůj hlas z vděčnosti lidové straně. V hrozných úzkostech o život svého milovaného syna uchylovala se denně do klášterní kaple a úpěnlivě prosila Matku Boží o pomoc se slovy :“Rodičko Boží, tys měla též zármutek nas Synem svým, pochopíš mne v mých úzkostech a vyslyšíš mou úpěnlivou prosbu a zachráníš dítě moje !“ A skutečně Panna Maria vyslyšela její prosbu a syna uzdravila, takže tento s pomocí Boží dostudoval sextu s vyznamenáním ještě tentýž rok. Druhý rok dokončil studia s vyznamenáním na reálce a chystal se na studia techniky do Prahy.

Bůh však rozhodl jinak a seslal na ubohou rodinu zkoušku ještě mnohem těžší než byla první. Starostlivá matka vypravovala syna na studia, když tu koncem září ubohý hoch nervově se zhroutil, takže rodiče byli nuceni odvézti jej místo na studia – do sanatoria pro duševně choré. Hrozná rána pro ně, ubohé ! Jeho matka byla na pokraji zoufalství. Zase putovala denně do sanatoria a často, když stav nemocného se zhoršil, že nesměla jej ani viděti, klečela pod okny jeho pokoje, snažíc se zaslechnouti aspoň jeho hlas. A zase utíkala se k Matce Boží o pomoc a klečívala celé hodiny v ústavní kapli sanatoře. Jeho sestřenice, mladá zbožná dívka, poslala mu obrázek Panny Marie, který si přivezla z pouti. Matka zašila obrázek synovi do oděvu. Též nosil při sobě medailonek Panny Marie, který dostal od svého kolegy, nastávajícího kněze, při své první chorobě. Medailonku si velmi vážil. Stav nebohého studenta, byl však stále beznadějný, rodiče jeho byli již duševně i finančně vyčerpáni, neboť léčení vyžadovalo velkých nákladů a stále bylo bez výsledku.

Blížily se vánoce, nejkrásnější svátky, svátky lásky Boží k lidem, a ubohá matka trnula hrůzou při myšlence, jak zoufale smutný bude Štědrý večer, kdy nebudou všichni pohromadě. A tu stal zázrak. Asi 14 dní před vánocemi nastal obrat v nemoci jinochově, stav jeho se zlepšoval a 3 dny před Štědrým večerem odváželi se šťastní rodiče uzdraveného syna do svého domova. Uvádím beze změny dopis mladičké studentky z lepší pražské rodiny, sestřenky uzdraveného, přikládaje slovu „zázrak“ víru pouze lidskou a podrobuje se ve všem dekretu Sv.Otce Urbana VII.

Věstník staroboleslavský, č. 5, ročník VIII, (1937), str. 67

 

mala_ikonka_33
Vzdávám tímto vroucí díky

P. Marii staroboleslavské za uzdravení z vleklé krční choroby, o které se pochybovalo, zda přirozenou cestou je vyléčitelná“.

V.S. (Věstník staroboleslavský, č 2 (1938), str. 31)

 

mala_ikonka_33
O živé víře a modlitbě

Jest tomu dnes 58 roků … Bylo mi 5 roků, kdy jako hošík v rozpustilosti jsem padl na porculánový džbán, který se rozbil a já o střepiny silně zranil ruku. Domácí ošetřující lékař řekl mému otci : „Kamaráde, mám silnou obavu, že hoch přijde asi o kost i o malík s celou partií dlaně …“ Dlouho, dlouho léčil ruku … Marně …. Ruka byla neustále jako v prvotním stavu. Rána se nehojila. Otec můj byl velkým ctitelem Mariánským a tu mi jednoho večera řekl : „Zítra půjdeme pěšky do Staré Boleslavě„. Za 3 snad 1/2 4 hodiny jsme ze Ž. došli cíle. Cesta i Stará Boleslav s cestou přes Dřevčice, Brandýs byla pro mne novým světem. A hlavně chrám Panny Marie, již tehdy opředený poesií veliké víry, naděje a lásky, působil na moji duši.

Nuže, stalo se, když jsme vycházeli z chrámu Blahoslavené Panny Marie, byl otec osloven starou babkou : „Copak to má pane oficír, ten chlapeček na ruce ?“ (Otec byl aktivním důstojníkem.) I pověděl starostlivý otec o osudu s rukou. „Ale Božínku, jdou támhle, před chrámem je zázračná studánka, vyvážejí si sám vodu, opláchnou pak ruku dítěti a znovu zavážou … a pak se jdou pomodlit za uzdravení k Panence Marii…“ (Dnes neexistuje tato studánka, na jejím místě stojí socha Nejsv. Bož. Srdce Páně) K večeru vrátili jsme se k matce, znavení, pěšky domů …

Během tří neděl se počala hojiti, rána se uzavírala. Domácí lékař neustále pochybovačně kroutil hlavou nad uzdravující se rukou. Dnes ? Kdy je mi 63 roků, mohu směle a s hrdostí to potvrditi, že jedině mám co poděkovati mocné přímluvě Panny Marie Staroboleslavském že nepřišel ani o kost, ani o malíček, ruka jest úplně zdráva. Mohu hráti na piáno zcela bezpečně … Zarostlá jizva, jest jedinou stopou po dětském úrazu !

Přímluvě Matky Boží děkuje za uzdravení

Evžen Brand, syndik, (Věstník staroboleslavský, roč.1938 (ročník .IX), str. 31)

 

mala_ikonka_33
Staroboleslavská Panna Maria pomohla“.

Rozstonal se nám synáček, kterému jsou nyní dva roky. Měl „andělskou nemoc“. Děti obyčejně na tuto nemoc umírají, málokteré se uzdraví – to byla málo potěšitelná zpráva z pražské dětské kliniky, kde bylo naše dítě na léčení. Proto jsem tím víc důvěřovala v pomoc Panny Marie Staroboleslavské, k ni jsem se utíkala, navštěvujíc pilně poutní chrám mariánský. Také jsem se modlila k sv. Terezičce, která mi v mé dětství pomohla z těžké dlouhé nemoci, jak o tom míním vypravovati v příštím čísle. Byla jsem vyslyšena. Jaká radost pro nás rodiče, když nám byl Bohoušek z kliniky vrácen zdráv a o 5 kg těžší. Díky Bohu, Panně Marii a sv.Terezičce ! Jsme chudí, s mužem i dítětem chodíme do kostela Panny Marie a věříme, že když se Pána Boha nespustíme, Pán Bůh nás neopustí.

Marie Řízková, Stará Boleslav (Věstník staroboleslavský, roč.1939 (ročník X), str. 47)

 

mala_ikonka_33
Sedmiletý Bohoušek Rösslerů

z Vrd přišel letos 29.května poděkovati P. Marii staroboleslavské za své uzdravení. Letos v únoru zjistili odborní lékaři u něho tyto nemoce : zánět srdeční chlopně, zduření jater a sliznice, žloutenku a konečně 40 st.C. horečku se zápalem plic. Zbožná maminka i tatíček se vroucně utíkali k Rodičce Boží staroboleslavské, již byl Bohoušek jako šestinedělní dítko ve Staré Boleslavi obětován. Nápadnému rychlému uzdravení se podivovali i lékaři – rodiče pak připisují jeho uzdravení Matce Boží.)

Věstník staroboleslavský, roč.1939 (ročník .X), str. 63)

 

mala_ikonka_33
„Letos jsem se musel znovu podrobiti operaci.

Modlil jsem se před operací a bral útočiště k Rodičce Boží, aby se přimluvila, aby se oprace zdařila. Díky Pánu Bohu, podařila se ! Přijíždím každým rokem poděkovat Patičce Boží za zázračné uzdravení !“

p.Havel z Dřínova (Věstník staroboleslavský, roč.1939 (ročník .X), str. 76)

 

mala_ikonka_33
„Cítím se povinna vzdáti Matičce Staroboleslavské díky za ulehčení v bolesti.

Minulý rok jsem byla postižena nemilou nemocí. Dostala jsem vodové puchýře na rukou a později i na celém těle. Ležela jsem v nemocnici u Alžbětinek. Měla jsem pak po masti, kterou mi to hojili, ruce celé živé. Stalo se, že MAtička Starob. byla nesena při jubil. slavnosti okolo kláštera Alžbětinek. K políbení jsme Ji nedostaly, jen ctihodné sestry, ale já jsem Ji prosila, aby mi ulehčila. Stalo se. Hned ten den mohla jsem obvazy s rukou sejmouti a puchýře na jedné noze, když mi ji ctihodná sestra chtěla ošetřit, zmizely úplně. Asi za měsíc mohla jsem opustit nemocnici a stále vzývám Matičku, aby zabránila, aby se ta nemoc (jak mi v nemocnici a jiní předpovídali, že se vrátí) nevrátila. Na ten úmysl zasílám ke cti Panny Marie 10 K a prosím o modlitbu“.

Karolina Bieblová, soukromá učitelka hudby a němčiny  (Věstník staroboleslavský, roč.1939 (ročník .X), str. 76)

 

mala_ikonka_33
„Ochrana Panny Marie.

Velmi ráda se vozím v autu. Jednou mne vzal strýček s sebou. Seděla jsem u dveří. Najednou za jízdy se dveře otevřely a já vypadla pod auto tak, že moje ruka byla zadními koly přejeta. Strýček okamžitě zastavil a vyskočil z auta s hrozným pomyšlením, že jsem jistě těžkým nákladem rozdrcena. Ale jak se podivil, když jsem byla zcela zdráva a jenom ruka odřena. Věřím, že sama Panna Maria, ke které se ráda modlím, mne chránila. Chci býti stále její ctitelkou“.

Ludmila Netušilová, žákyně IV.tř. ob.šk.  (Věstník staroboleslavský, roč.1939 (ročník .X), str. 76)

 

mala_ikonka_33
„Zachránila mne Panna Maria staroboleslavská.

Měla jsem těžkou nemoc – hnisavou anginu. Každý den jsem se modlila k Panně Marii. Dlouho jsem stonala a přece jsem se uzdravila.

Jitka Bezoušková, žákyně V. tř. obecné školy ve Staré Boleslavi (Věstník staroboleslavský, roč.1939 (ročník .X), str. 87)

 

mala_ikonka_33
Bylo to předvánočními svátky 1939.

Ležel jsem ve Všeobecné nemocnici v Praze. Oční choroba mne tam přivedla. Měl jsem zelený zákal. Operace provedena byla na pravém i levém oku. Přátelé mne po operaci navštěvovali, ale já je poznával jen po hlase. Modlil jsem se a očekával pomoc od Boha. Povznášela mne důvěra, že Panna Maria staroboleslavská, k níž jsem do Staré Boleslavi putoval, přispěje mi v mém soužení. Účinek modlitby byl patrný už v nemocnici. Můj podivuhodný klid nezůstal bez povšimnutí. Přítel nekatolík, jen mne navštívil a se mnou pohovořil, odešel dojat. Navštívil mne podruhé, zrovna pied Novým rokem, a pravil: „Nesu Vám novoroční dar, zprávu, ze které budete míti radost. Já i celá moje rodina jsme se vrátili do církve římskokatolické. Viděl jsem na Vás, jak dokážete trpět. To mi otevřelo oči a přimělo mne k návratu„. Radost mám ovšem velikou, milost z toho, že teď zase vidím – víc než rok již uplynul – radost zvláště z tohoto vzácného novoročního daru.“

E.Brand (Věstník staroboleslavský, č. 2(1941), str. 25-26)

 

Zdroj :

  • Stará Boleslav, Poutní místo ve Staré Boleslavi, O. Pallotini, Stará Boleslav 2004
  • Věstník staroboleslavský, ročník 1 – 13 (1930 – 1942), viz výše

index_html_m6902120e
Máte-li nějaký odkaz, informaci adresa mailu je zde